Informace

Příměstský cyklo tábor 9. - 13. 7. 2018

A je to tady, termín příměstského cyklotábora se kvapem přiblížil a v pondělí 9. července v 9:00 hodin jsme začali...  

 



Den první - pondělí 9. 7. 2018

Po rozloučení s rodiči, babičkami a dědečky bylo na místě srazu provedeno základní poučení malých cyklistů o pohybu ve skupině, zejména jakou mají dodržovat bezpečnou vzdálenost. Pro ty co nebyli přítomni proto upozorňuji, že na jedné z prvních fotografií Čestmír neukazuje, jak vypadá socha Ježíše nad brazilským Rio de Janeiro, ale ukazuje jak daleko mají jet cyklisté za sebou v koloně. Připomenuli jsme všem kde je pravá a levá strana a vyrazili jsme do areálu Policie ČR. Zde proběhla prohlídka kol - musíme všechny rodiče pochválit, v letošním roce vypadá, že máme v historii kola v nejlepším stavu a prakticky bez vážnějších závad. Pouze u 2 kousků chyběly záslepky řidítek, která se umějí při pádu krásně zabodnout do břicha nebo jiné části těla. Proto znovu těm, kterých se to týká, zdůrazňujeme, že pro nápravu stačí do zítřka vypít 2 láhve dobrého vína a otvory v řidítkách zaslepit korkovými zátkami (nekupujte proto víno se šroubovacím uzávěrem, ty se k tomu opravdu nehodí :-)

Zástupci dopravní policie nám kromě civilního měřícího vozidla s kamerou předvedli, že mají ve svých řadách i zástupkyně něžného pohlaví a hned poté začali měřit malým cyklistům rychlost - tentokrát to bylo bez pokuty, protože maximálka dosažená na policejním dvoře byla lehce přes 30 km/h. Na další zastávku u rychlé zdravotní pomoci to bylo odsud coby kamenem dohodil, přesunuli jsme se na travnatou plochu před hlavní vchod, kde jsme si zahráli pár her a konečně taky došlo na svačinku. Děti zvládly i minikurz prstové abecedy, kterou používají neslyšící. Se zájmem nás při této činnosti sledovala z nedalekého domu i jedna starší paní se třemi malými vnučkami, které seděly na zábradlí balkónu. Zní to hrozivě, ale ten balkón byl v přízemí a nic se nikomu nestalo. Poté jsme rozděleni na 2 skupinky navštívili středisko záchranné zdravotní služby.

Vzhledem k přesunu znojemského hasičského záchranného sboru do nových prostor za záchrannou službu a areál policie, jsme přejeli jen několik desítek metrů a byli jsme na místě. Celý areál byl otevřen v letošním roce a ještě voní novotou. Děti tam stihly několikrát uhasit hájovnu i hospodu, prohlédnout si techniku, nový zvon a vylézt také na cvičnou hasičskou věž, která je položená výše než radniční věž a ze které je pěkný výhled nejen na Znojmo, ale i na nedaleké Hradiště.  Poté co si všichni zastříkali jsme udělali společné foto a hurá na oběd do nedalekého Motorestu u benziny.

Vývar a přírodní kuřecí plátek s bramborem, zalité žlutou limonádou, bylo důstojným zakončením první poloviny dne (před tím si samozřejmě všichni umyli ruce a někteří se i vyčůrali). Po obědě jsme se ještě jednou vrátili k hasičům, protože se dopoledne nestihly všechny skupinky vystřídat a potom jsme už zamířili kolem garáží na Hradišťské směrem do Gránic. Krátkým terénním přejezdem jsme dorazili k cyklistickému infocentru u Obří hlavy, kde si mohli všichni vyzkoušet jízdu na dvou speciálech z dílny Milana Kocmánka, který již několik let vyrábí cyklistické kuriozity, všechny schopné jízdy (tedy pokud to umíte). Ve stánku provozovaném v areálu znojemských vodáků se většina dětí v teplém prosluněném dni ochladila nanukem a následovala již jen menší terénní nerovnost, kterou někteří považují za kopec (ulice Napajedla známá spíše pod lidovým názvem Tremperk), odkud jsme přes Masarykovo náměstí pokračovali cyklostezkou parkem nahoru a na místo srazu dojeli lehce po 16:30.

FOTO

Den druhý - úterý 10. 7. 2018

Druhý den nás neprobouzelo sluníčko, dokonce to ráno vypadalo, že většina dne proprší, ale nakonec jsme počasí přemluvili a plánovaný program jsme zvládli bez zásadních změn. Začali jsme přesunem po cyklostezce a přes lávku k Nové nemocnici do Městského lesíka. Po přejezdu silnice jsme překřížili trasu už více jak 40 let plánovaného znojemského obchvatu a zadní částí Přímětic jsme pokračovali na Plenkovice. Zde byl naší první zastávkou Havlínův mlýn, který je nejsevernější a zároveň nejníže položenou budovou obce. Nejdříve proběhla svačinka, bez které by někteří jedinci po vyčerpávajícím 10 km přejezdu nebyli schopni dalších aktivit (alespoň to tvrdili). První skupinka pak vyrazila na prohlídku mlýna, kterou zahájila dcera posledního mlynáře Cyrila Havlína paní Lada Veselá, která ve mlýně v současnosti bydlí. Děti byly uvítány stejně jako vzácná státní návštěva chlebem a solí, pouze po nás místní poté nepokřikovali žádná hesla a nepotřebovali jsme ani ochranku. Po přivítání následovala ukázka různých druhů obilí a mouky a hlavně zařízení mlýna, který je sice zakonzervován, ale v případě potřeby prý plně funkční. V areálu se nám v celé své kráse ukázal i místní páv. 

Druhá skupinka se mezitím zdokonalovala v uzlování a soutěžila v hodu granátem. Naštěstí jen tím cvičným gumovým, protože pro některé experty byla nedosažitelná i meta 10 metrů, od které jsme původně plánovali délku hodů měřit. Po vystřídání obou skupinek jsme přejeli do místní hospůdky s penzionem, ve kterém jsme měli domluvený oběd - právě včas, protože se spustil celkem vydatný déšť. Na oběd byla uzená polévka, uzené maso s bramborovou kaší a rajčatový salát Hlad už měli všichni asi veliký, protože většina to do sebe naházela téměř bez kousání, zalili to oblíbenou žlutou limčou a protože stále pršelo, následoval i nanuk a rychlé rozhodování, co s dalším programem. Mrkli jsme na internetu na několik předpovědí a protože se vzácně shodovaly v tom, že bude zhruba hodinku pršet, rozhodli jsme se zůstat v suchu v zázemí hospůdky.

V odpoledním programu byla původně střelba ze vzduchovky, tu nám ale místní personál uvnitř nepovolil (asi se báli, že jim zlikvidujeme stálé zákazníky, kteří si přišli na polední pivo), tak jsme si raději zahráli pár nedestruktivních her a také jsme vyhlásili v pondělí avizovanou soutěž o nejmenší ručník. Absolutní vítězkou se stala Natálka Vašatová, vyhlásili jsme ale první tři místa v kategorii mladších i starších (viz. fotogalerie) a všech 6 vítězů tak bylo v odpoledních hodinách odměněno nanukem dle vlastního výběru. Tuto cenu si už ale vybrali na koupališti v Hlubokých Mašůvkách, kam jsme se ihned po skončení deště přesunuli s mírným skluzem oproti původnímu plánu. Ti otužilejší se zvládli i vykoupat, podle cedule měla voda přesně o 22,5o více než pivo a to bylo třeba vyzkoušet (myslím teplotu té vody). Někteří odvážlivci se povozili i na místním býkovi, který podle znalců pocházel z velkochovu firmy Mountfield a vesele si plaval na hladině.  

A protože se čas nachýlil, po osušení a převlečení jsme vyrazili zpět do Znojma na místo srazu. Po cestě nás sice zdrželo pár pádů, zaseklých a spadlých řetězů +  defekt zadního kola, ale v 17.00 hodin jsme všechny svěřené ratolesti předali do rukou maminek, tatínků a dalších přítomných.

FOTO

Den třetí - středa 11. 7. 2018

Předpověď na třetí den nebyla vůbec příznivá, ale nás to ani nezastrašilo, ani nezastavilo. Tento den byl bez kol, do hlavního cílového místa jsme se tentokrát přepravili autobusem s velmi vlídným řidičem, který po nás ani nepožadoval, abychom vraceli hnědé podšálky (asi proto, že se nejmenoval Karel). Cílovým místem byla tentokrát hájenka městských lesů Znojmo mezi obcemi Zálesí a Blížkovice, kam jsme dojeli pár minut před desátou. Posledních 200 metrů jsme lesní cestou z prostorových důvodů odcouvali a u vchodu nás čekali dva mladí hajní - Ondra a Jarda, kteří se po celé dopoledne stali našimi průvodci po lese.

Zatímco starší děti zahájili program střelbou ze vzduchovky a slaňováním, skupinka mladších vyrazila s průvodci do lesa. Tam jsme kromě hraní her poznávali rostlinky a povídali si o lese a taky o škůdcích, z nichž nejhorší je "kůrolez" (alespoň tak nazval kůrovce jeden z účastníků naší výpravy). Viděli jsme také hromady pokáceného smrkového dřeva ošetřeného červenou chemikálií proti dalšímu šíření tohoto malinkého, ale o to víc zákeřného brouka a dozvěděli jsme se, že na takto ošetřené kmeny bychom si z důvodů silných účinků použité látky neměli ani sedat, tedy pokud nechceme přijít o oděv nebo mít kožní potíže (tento přípravek asi moc BIO nebude). Povídali jsme si také o přesličce, která má kromě léčivých účinků i skvělou schopnost pomáhat při umývání nádobí v přírodních podmínkách. Dětem jsme ale museli nejdříve vysvětlit, co to je ešus, co to je vandr a co to je spaní pod širákem - evidentně nám roste nová generace, pro kterou už tato slova patří někam do hluboké minulosti a zavání staročeštinou. V jednom místě jsme byli upozorněni, ať jsme úplně potichu, že v místech, kam se blížíme, chodí často zvěř. A měli jsme štěstí, kousek od cesty byl v lese malý divočák - tedy pouze jeho kůže vyplněná pytlem se slámou. Hajný Ondra to na nás zkrátka zkoušel. Při prohlídce zblízka děti prohlásili, že se jedná o klasický "fake", kterých je plný internet a bylo po romantice. Děti si vyzkoušely si usednutí i za volant lesního traktoru John Deere, někteří chlapci byli ale zklamaní, když zjistili, že tam traktorista nenechal v zapalování klíčky. 

Nastal čas oběda - dnes jsme přípravu svěřili do rukou vedoucích Jitky a Heleny, které se úkolu zhostili na jedničku a po umytí rukou se mohlo servírovat menu. Na výběr byly tři druhy polévek - rajská, bramborová a boršč, hlavním jídlem pak byla čočka s párkem, vajíčkem a chlebem a nakonec jahodová šťáva s něčím sladkým. Pouze porcelánové talíře a nerezové příbory byly dnes s ohledem na místo oběda a omezené možnosti vyměněny za jednorázové plastové varianty. 

Po obědě ještě někteří dokončili střelbu ze vzduchovky a slaňování - vítězem střelby se stal Jirka Špaček, který byl se svými 28 body ze 3 střel nominován rovnou na olympiádu. Stejně jako včera se ale spustil déšť. Venkovní aktivity jsme tak museli ukončit a protože nepřestávalo, nejeli jsme nakonec ani na plánovanou návštěvu konopné farmy a dnes nedošlo ani na koupání.

Uplakaným a deštivým odpolednem jsme se vrátili do Znojma. Zítra to snad bude s tím počasím lepší, po jednodenní pauze vyrážíme opět na kole a pro těch pár zapomnětlivých připomínáme domácí úkol - napsat co vše patří do povinné výbavy kola a co vše by měl mít na sobě cyklista.

FOTO

Den čtvrtý - čtvrtek 12. 7. 2018

Konečně den, který nás probudil sluníčkem a letní počasí vydrželo po celý den. Záhy po zkontrolování přítomných jsme ve dvou skupinkách vyjeli na v tomto týdnu zatím nejdelší cestu. První větší zastavení bylo na kopečku za Kuchařovicemi, kde jsme s těmi mladšími odpočívali, pili, čůrali a hlavně hádali, cože to je po naší levé straně za budovu - tipů bylo hodně - od tělocvičny přes vodárnu až po elektrárnu, ale meteorologickou stanici neuhodl nikdo. Všem jsme vysvětlili, k čemu slouží a co se tam dělá, tak si to snad někteří budou už příště pamatovat a až pojedou okolo třeba s rodiči, tak je překvapí svými hlubokými znalostmi (nebo taky ne). Před vrcholem kopce Deblínek (který je o téměř 60 výškových metrů výše jak Znojmo) jsme odbočili vpravo a lesem zvaným Purkrábka jsme projeli několik kilometrů východním směrem až ke golfovému hřišti, které se nachází na kraji obce Těšetice.

Napřed proběhla svačinka - golf přece počká... poté vyrazila nejprve skupinka starších a po nich skupinka mladších na "green". Nejdříve bylo trošku zmatků s tím, kdo je skutečně levák a jak má tu hokejku vlastně držet, potom nám personál vysvětlil základní postoj, způsob odpalu a hlavně, že ta hokejka je golfová hůl. Každý měl 20 pokusů, takže bylo dost času a možností se vůbec trefit. Našli se i borci, kteří dostali golfový míček k metě 50-ti metrů, ty nejmenší ale stejně nejvíc bavilo na konci sbírání míčků. Travnatá plocha vypadala po skončení odpalů zdálky jako po krupobití, ale jakmile se na ní rozběhlo víc jak 30 sběračů s kyblíčky, rázem bylo uklizeno lépe jak ve Znojmě v pondělí ráno po vinobraní. Zájemci si poté mohli vybraný golfový míček za symbolických 5,- Kč zakoupit, tak těm, co to kupovali na narozeniny rodičů nebo strejdy golfisty a hned ho proto doma neukázali, nepokažte radost a dělejte překvapené :-)

Dost bylo golfu, ke slovu se začala hlásit prázdná bříška, tak jsme se krátkým přesunem dostali do místní jídelny, kde jsme dostali čočkovou polévku a rizoto sypané sýrem se zelným salátem. V rámci demokracie jsme se dětí ještě před nabíráním ptali, kde nechce zelný salát a kdo nechce rizoto posypat sýrem. Bezkonkurenčně vyhrál jistý člen našeho týmu, který si dal rizoto bez rizota. 

Po obědě program pokračoval asi dvoukilometrovým přesunem na bio-koupaliště na okraji obce Bantice. Když jsme tam přijeli, byla tam hlava na hlavě, ty hlavy ale patřily místním žábám, z lidí tam nebyl nikdo. Tedy až na paní, která tam vybírala vstupné, takže jsme tam byli naprosto sami. Po menším přemlouvání zavolala i provozovateli místní hospůdky, který kvůli nám přijel, otevřel a přesto, že byl všední den, měl tak vysokou tržbu, že určitě na pár hodin zablokoval celý EET systém. Děti se několikrát vykoupaly, někteří si zahráli fotbálek, tenis, skákali do dálky přes chodník a protože je okolo bazénu ekologické dřevěné obložení, vytahovali jsme také několik třísek - vyhráli sourozenci Špačkovi, který za námi přišli s třískou v chodidle prakticky současně. Před cestou se děti ještě posilnily posledními zbytky svačinek, moštem z Pomony Těšetice a stejnou cestou jakou jsme ráno přijeli, jsme se vydali nazpět.

Je to téměř k nevíře, ale kromě drobných pádů a odřeninek jsme dosud neměli žádný závažný problém ani defekt, takže doufám, že nám to vydrží i zítra, kdy je pátek 13.

A ještě informace pro ty, co si zapisují kilometry - první den 7, druhý den 24, třetí den 0, dnes to bylo lehce přes 30.

FOTO

Den pátý - pátek 13. 7. 2018

Poslední den jakoby si chtělo počasí vynahradit předchozí dny a od rána svítilo sluníčko a foukal pouze lehký větřík. Na kombinaci jízdy na kole a koupání tak akorát. Po ranním přepočítání jsme odjeli tentokrát jižním směrem kolem řeky Dyje a u splavu nedaleko Louckého kláštera jsme děti rozdělili (nikoliv napůl, ale do dvou skupinek). Větší skupinka zájemců vyrazila přes Sedlešovice k opevněnému bunkru Zatáčka, který se nachází mezi Šatovem a Chvalovicemi, zatímco druhá skupinka se vydala do výrobny šperků z vinutých perel, minerálů a korálků, která se nachází v Novém Šaldorfě. Výrobnu nebylo jednoduché najít, protože se nachází v jednom ze sklípků a ani blízcí sousedé o ní nevěděli. Nakonec se ji však podařilo objevit a děti si mohly nejenom zajímavou výrobu prohlédnout, ale sami si něco i vyzkoušet vyrobit. Při výrobě korálků se musely používat ochranné brýle a byly opravdu potřeba. Vzhledem ke složité technologii výroby korálek vrstvením může výroba jedné korálky trvat i hodinu. Kromě výroby vlastních korálků si děti mohly výrobky i zakoupit. Zajímavým zpestřením programu byl i defekt předního kola paní vedoucí, která opravu bravurně zvládla i bez mužské pomoci, protože v této umělecky založené skupince zkrátka pánové chyběli. No a ti co zrovna nevyráběli, tak si mohli pohrát s malým koťátkem.

Zatímco tato skupinka se věnovala umění, ta druhá početnější a obsahující převážně kluky, mezitím dorazila k pěchotnímu bunkru, který udržuje v dobovém stavu parta nadšenců z Brna. Kromě samotné prohlídky si každý vystřelil nikoli z vedoucích (to ostatně dělali celý týden...) ale ze skutečného samopalu vzor 58. Byly to sice pouze slepé náboje, ale rány to dělalo pořádné. Proto si každý střílející musel nasadit nejenom ochranné brýle, ale i krásná barevná sluchátka, takže každý na chvilku vypadal jako Otík z filmu Vesničko má středisková.

V rámci prohlídky byl dětem ukázán kousek zažloutlého, v polovině přeloženého papíru a úkolem bylo uhodnout k čemu se používal. Mezi odpověďmi se vyskytoval jedlý papír, pergamen, filtrační papír, dopisní papír..... pravda byla ale mnohem prozaičtější - jednalo se o list toaletního papíru, který se v dřívějších dobách prodával v balení po 200 ks za cenu 1,30 Kčs. Děti v neznalosti omlouvá to, že s tímto typem toaletního papíru vzhledem ke svému věku asi nikdy nepřišli do styku.

Kromě tohoto kvízu si vyzkoušeli i různé zbraně a plynové masky a po likvidaci svačinek jsme odjeli na letiště do Nového Šaldorfa. Zde nám pan správce ukázal hangár s 20-ti letadly a jedním vírníkem, do jednoho letadla si mohly děti i sednout a vyzkoušet ovládací páky, dozvěděli jsme se např. že takové letadlo pro 1 pilota stojí od 1 milionu korun výše, spotřeba se pohybuje kolem 9 litrů - pouze se nepočítá jako u aut na kilometry ale na hodinu letu a spoustu dalších zajímavostí. 

Následoval odjezd na oběd do penzionu EDEN, kde jsme se sešli s druhou skupinkou a po konzumaci nudlí s mákem, broskvového kompotu a jahodové šťávy jsme odjeli na koupaliště Louka. Tam jsme strávili koupáním, skákáním a plaváním 2 hodinky a poté už hurá nahoru do města na místo srazu, kde byly předány účastnické listy, dárečky a na úspěšné zakončení I. turnusu cyklistického tábora jsme si připili jahodovým krtečkem. 

S některými se uvidíme na II. turnusu na konci srpna a těmi dalšími třeba na některé z vyjížděk nebo na některé z mnoha akcí, které náš cyklistický klub pořádá. 

FOTO

 


| Autor: Luděk Jelínek | Vydáno dne 04. 07. 2018 | 228 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Vyhledávání
Vyhledat text

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce. Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server